Bikový HoPáDal zraje (2017)

Shodli jsme se, že letošní Áčko v Dalečíně pro nás bylo příjemným překvapením. Po startu trať začíná asi 1/2 kilometrovým nájezdem po cestě a pak už rychle do ostrého stoupání v terénu. Je to široké, přehledné a snadno se dá pohybovat ve startovním poli, které se okamžitě roztrhá. Místní lidé sem navíc chodí povzbudit své borce, takže hned po startu se jede šrot. Další úseky lítají nahoru dolů po lesních cestách a pěšinách, rychlé a místy technické sjezdy střídají strmé výjezdy v malebné krajině Víru. První příležitost trochu se sebrat příchází na 5km v podobě krátké rovinky pravobřežní komunikace a máme tu dominantní stoupák na Karasín. Od záčátku technický výjezd po kamenech se klikatí lesem vzůru a profil trati nabízí jen málo míst, kde by šlo polevit. Z Karasína je nádherný výhled do okolí, jede se přímo kolem rozhledny. Příchází střemhlavý sjezdík členitým lesním terénem a ocitáme se na rychlé šotolinové cestě, která obloukem po vrstevnici obtáčí masiv Přední skály a pak svižně padá dolů k jezeru. Sprint do Dalečína po cyklostezce zakončuje terenní úsek podél Svratky s krátkým trhákem na závěr. Zde se rozhodují osobní souboje ve skupinkách na krátké trase. Je to další z úseků, kde vám místní zvednou tepovku nadoraz, ale do cíle zbývají už jen stovky metrů a chlazené pivo čeká… na ty, co nejedou dlouhou trasu A.
Ve druhé části trasy na severní straně přehrady postupně chladne opojení z rychlosti a začíná opět tvrdá práce. Průměr na úseku jde dolů o 5km/h. Kdo ztratil bidon o nic nepřišel, protože míst, kde by se dalo občerstvit, tam moc není. Na Jedli to v souhrnu dělá přes 300 výškových metrů horkými jižními svahy. Nahoře se jede zvlněnou otevřenou krajinou, místy mimo jakékoliv cesty a pocitově to nejede. Do cíle zbývá pár kilometrů, máme solidní výšku a trasa klesá hravými traily směr Dalečín. Tyto úseky zahřejí u srdce každého, zvlášť ty, co ještě netuší, že zanedlouho budou stoupat na Jedli znovu, tentokrát od západu. Další vydatný krpál a hned dolů. Ke konci to jede lesem a je to tam rozbité. V poslední fázi klesání ještě překvapí ostrá stojka. Tady už schází převody i nápady a řešíme dilema, jestli jít ze sedla nebo z kola. Zbývá poslední úsek lesem a jsme u vody, vidíme precizně upravený sportovní areál Na bahnech s cílovou rovinkou.
Cykloklub Dalečín letos nabídnul atraktivní, vydatný a nadstandardně zajištěný závod v nádherném prostředí Vysočiny se vším, co od MTB můžeme chtít. Večer u piva je na co vzpomínat a i tohle si domácí umí skvěle užít. ( Napsal absolutní vítěz závodu Pavel Holec)